Condorcet, Marie-Jean markýz de (1743-1794) Francouzský filosof. Condorcet byl nejmladším z vůdčích filosofú FRANCOUZSKÉHO OSVÍCENSTVÍ, z nichž se jakb jediný dožil a účastnil francouzské revoluce.
Zpočátku se proslavil jako matematik. Navzdory svému šlechtickému pÚvodu neaspiroval na místo v předních kulturních institucích ancien régime. V době, kdy TURGOT převzal úřad ministra financí Ludvíka XVI., byl jmenován správcem rnincovny. S Turgotem v té době sdílel názor, že cesta k reformě ve Francii spočívá v posílení králových pravomocí a v potlačení zájmÚ zákonodárných sborÚ (parlements) i jiných tradičních zájmÚ.
V prÚběhu revolučních událostí došlo u Condorceta k přerodu z royalisty v republikána. Prohlašoval, že tento posun není s jeho přesvědčením neslučitelný, protože vždy věřil ve "svrchovanost rozumu"; toto své pojetí odlišoval od ROUSSEAUOVY teorie nadřazenosti "obecné vlUe", na jejíž místo stavěl "veřejný rozum". V kontextu ancien régime vyžadovala logika systematickou ajednolitou vládu, kterou mohl poskytnout pouze monarcha. Oprávnění vládnout dávalo monarchovi to, že byl skutečným reprezentantem národa jako celku (zatímco parlaments reprezentanty nebyly). Po roce 1789 již Ludvík XVI. nemohl být podle Condorceta vnímán jako takový reprezentant, a proto nastala potřeba nových institucí, jež by odpovídaly "veřeJnému rozumu".
Demokracii Condorcet odmítal, protože považoval lid za neosvícený, navrhoval však, aby většina měla právo vybrat si ze vzdělané elity své zástupce do zákonodárného sboru.
Navrhl také podrobně propracovanou teclmiku volby do prozatímních a národních sborÚ, aby tyto sbory co nejlépe reprezentovaly "veřejné myšlení". Condorcetovy zastupitelské sbory měly být ovšem zvláštní. Ze strachu, aby rozum nebyl vytlačen vášněmi a pouhým názorem, navrhoval, aby se sbory nescházely, ale jednaly prostřednictvím korespondence. Politika měla být vytlačena, aby uvolnila cestu "vědě".
Condorcet napsal dlouhou obhajobu svého názoru, že vláda mÚže být stejně vědecká jako fysika. Argumentoval, že ani v jednom z obou oborÚ nemÚže být dosaženo jistoty; oba jsou založeny na pravděpodobnostech.
Pro výpočet pravděpodobnosti v politické vědě jsou nutní odborníci. Condorcet předvídal vznik úřednické třídy zasvěcené "veřejnému myšlení", jejíž úkol by spočíval v racionálním řešení otázek národní bezpečnosti, zdravotnictví, daní, vzdělání a obecného blaha, čímž nastolil koncepci rozšíření role státu, jež odpovídala dvacátému století.
Condorcet dosáhl zvolení do několika revolučních sborÚ a v roce 1791 se připojil k jakobínskému klubu. I když nehlasoval (jako odpÚrce trestu smrti) pro popravu krále, dal svÚj hlas ustavení republiky. Nicméně jeho argumenty pro svrchovanost rozumu byly příznivci lidovlády chápány jako snaha předat moc do rukou "filosofického kněžstva". CondorcetÚv návrh ústavy, vyjadřující jeho názory, se setkal s podporou girondinÚ, ale zároveň zpÚsobil odcizení bývalých jakobínských přátel. V dÚsledku toho se musel Condorcet v roce 1793 uchýlit do úkrytu.
V době otřesÚ a politického teroru napsal jedno z nejoptimističtějších dělo lidských dějinách, jaké kdy bylo vytvořeno - Skica pro historický obraz pokroku lidského my§lení (1795). Zde opět vyjádřil víru, že věda nejen mÚže zachránit, ale opravdu lidstvo i zachrání. Poté, co se přestal skrývat, byl "vlastenci" zatčen a ve vazbě pak ve věku padesáti let zemřel (pravděpodobně spáchal sebevraždu). MC

odkazy
Condorcet, MJ.: Oeuvres. Paříž] 947-49, 12 sv.
literatura
Baker, K.M.: Condorcel. Londýn: University of Chicago Press, ] 975.
Schapiro, J.S.: Condorcel and liJe Rise oť Liheralism. New York: Octagon, 1934.